Tým Záchranné brigády kynologů Praha 1.-3.5. 2026 uspěl na Mezinárodním meetingu záchranných psů nejen díky jednotlivým výkonům, ale především díky týmové spolupráci, odhodlání a schopnosti fungovat pod tlakem. Pro dva členy týmu šlo navíc o vůbec první zkušenost s tímto typem závodu.

Premiéra, nervozita a velká výzva

Přípravy na závod začaly už v únoru při spuštění registrací. Postupně ale přicházely další komplikace – změna v týmu kvůli zranění psa, ladění taktiky i seznamování s typem závodu, který byl pro většinu členů úplnou novinkou.

Do sestavy se nakonec přidal Jan Skokan se svou fenou Sirou. Pro Daniela Petrů i Jana Skokana šlo o první zkušenost s Meetingem, zatímco Martin Chrudimský už měl s tímto náročným závodem zkušenosti z předchozích ročníků.

„Nebyl jsem si jistý, zda vše zvládnu fyzicky i vědomostně – zejména s mou psí parťačkou, která stejně jako já měla z praktických závodů nulové zkušenosti,“ přiznává Honza.

Přesto se tým ve složení Daniel Petrů, Jan Skokan a Martin Chrudimský společně pustil do příprav.

První noční etapa prověřila psychiku

Závod odstartoval páteční noční etapou plošného vyhledávání. Už první terén ukázal, že závod nebude odpouštět chyby. Po komplikacích při prvním nálezu se týmu nepodařilo postoupit do druhé části noční etapy. Namísto frustrace ale přišel rychlý debriefing a nastavení jasnějšího systému práce.

Sobota: šest hodin v terénu a tým, který fungoval

Sobota přinesla několik stanovišť propojených přibližně patnácti kilometrový přesunem v terénu. Vyhledávání osob, první pomoc člověku i psovi, práce pod časovým tlakem a neustálé rozhodování. Právě zde se začala naplno projevovat sehranost týmu.

„Každé stanoviště prověřovalo naši schopnost reagovat jako tým na vzniklé situace pod neúprosným časovým tlakem, který neodpouští chyby,“ popisuje Honza.

Tým si ze sobotních terénů odnesl devět nálezů z jedenácti možných a postupně získával jistotu.

„První pomoc lidem i psům, komunikace přes vysílačky, práce s mapou i taktika prohledávání terénu – vše do sebe zapadalo,“ dodává Honza.

Večer pak patřil odlehčené „srandoposlušnosti“ a zaslouženému odpočinku u táboráku společně s ostatními účastníky a organizátory.

Neděle: slanění, fyzické dno a boj až do konce

Nedělní etapa přinesla další premiéru – slanění se psy v prostoru bývalého kamenolomu.

„Pro mě i Tonyho to byla další premiéra, navíc ze stěny bývalého kamenolomu. Nakonec jsme to ale zvládli,“ říká Daniel.

Právě neděle byla fyzicky nejnáročnější částí celého závodu. Velká převýšení, časovky, sutinové vyhledávání i práce v objektu prověřili fyzickou i psychickou odolnost celého týmu.

Ani v závěru ale tým nepolevil. Přestože únava byla znát i na psech, podařilo se zvládnout další náročná stanoviště a závod dokončit s bilancí osmi nálezů z devíti možných.

Stříbro, které chutná ještě víc

Konečné druhé místo bylo pro celý tým obrovským překvapením.

„Na akci jsme odjížděli hlavně proto, abychom si tento typ závodu vyzkoušeli“. Když člověk viděl konkurenci, říkal si, že umístění v první polovině výsledkové listiny bude úspěch. A nakonec to opravdu cinklo,“ shrnuje Daniel.

Podle Jana Skokana bylo stříbro především výsledkem týmové práce. „Dan i Martin podali fantastický výkon a já jen doufám, že jsem jim to se svou premiérovou parťačkou nekazil a držel s nimi krok,“ říká s úsměvem.

Pohled zvenčí: rozhodla týmová spolupráce

Výkon týmu ocenil také Ladislav Červený jako vedoucí praktického plošného tréninku ZBKP, který KZJ Meeting dlouhodobě sleduje.

„V takto obtížném závodě stejně dříve nebo později všichni začnou dělat chyby. Potřebujete mít funkční tým, který má jasné vedení, dokáže se rychle domluvit, komunikovat a řešit překvapivé situace. A to vše jsem v našem týmu viděl,“ hodnotí.

Podle něj je velkou hodnotou také to, že dva členové týmu působí ve vedení ZBKP a mohou získané zkušenosti přenést do další činnosti brigády.

Děkujeme za podporu

Velké poděkování patří organizátorům Kynologické záchranné jednotě České republiky za skvěle připravenou akci, ZBKP za kvalitní přípravu i všem, kteří tým během závodu podporovali.

Poděkování si zaslouží také čtyřnozí parťáci Tony, Siri a Dusty, bez kterých by tento úspěch nebyl možný.

Mezinárodní meeting záchranných psů byl pro tým ZBKP nejen sportovní výzvou, ale především obrovskou zkušeností, která ukázala sílu spolupráce, důvěry a společného cíle.

A právě to je na záchranářské kynologii to nejdůležitější.